Od Nového roku už žádná chemie. Jak vybrat přírodní kosmetiku?

Většina našich předsevzetí se točí jen okolo nás – chceme zhubnout, vydělávat víc peněz nebo se zlepšit v cizím jazyce. Zkusme to letos jinak a stanovme si cíle, které prospívají všem zúčastněným. Třeba přesedlání na přírodní kosmetiku. Poděkuje nám nejen naše tělo a svědomí, ale i příroda a všechny bytosti, které v ní žijí (nebo se v ní budoucnu žít chystají). Nezbytnou teorii jsme „přežvýkali“ za vás... 

Není přírodní jako přírodní

S pojmem přírodní kosmetika se pojí spousta nejasností. Každý má navíc laťku nastavenou jinak vysoko. Asi nejpřísnější kritéria razí přístup NON-TOXIC, který úplně odmítá jakékoliv potenciálně škodlivé, dráždivé a jinak problematické složky.

Žádná zákonem daná definice přírodní kosmetiky ale neexistuje. Určitá kritéria stanovují certifikáty, o nichž si povíme později. Obecně se však za přírodní považují takové kosmetické výrobky, které obsahují převahu kvalitních (většinou rostlinných) surovin přírodního původu, a naopak neobsahují syntetické látky a ropné produkty.

• Klamavé marketingové praktiky, kterými se některé firmy snaží přesvědčit zákazníky, že jsou jejich produkty, cíle a zásady šetrné k životnímu prostředí, se nazývá greenwashing. S rostoucí poptávkou po ekologicky šetrném zboží a službách bohužel případů greenwashingu přibývá.

Čemu se v kosmetice vyhnout?

K největším strašákům pro tělo i přírodu se řadí parabeny (syntetické konzervanty), sulfáty, silikony, parafín a další ropné deriváty. Možnou hrozbou mohou být i dráždivé syntetické vůně či barviva.

V ideálním případě by se ve složení kosmetických produktů neměly vyskytovat ani geneticky modifikované organismy (GMO), suroviny z mrtvých zvířat nebo látky na zvířatech testované.

Příroda by se pak určitě ráda obešla i bez mikroplastů, které jsou běžnou součástí mnoha peelingových přípravků, zubních past či pracích prostředků.

Napovědět vám mohou certifikáty

Mezinárodně uznávané certifikáty není vůbec snadné získat – certifikace je poměrně nákladná, výrobky musí splňovat přísná kritéria a jsou podrobovány pravidelným kontrolám.

Opravdu nekompromisní je například český certifikát CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika). Netoleruje absolutně žádné syntetické sloučeniny ani ropné deriváty. Přírodní kosmetika s tímto certifikátem navíc musí být vyrobená z nejkvalitnějších a šetrně získaných rostlinných surovin. Pyšní se s ním třeba Nobilis Tilia nebo Saloos.

Mezinárodní certifikát NaTrue pak rozděluje kosmetické výrobky do 13 skupin a pro každou z nich definuje nejvyšší dosažitelnou kvalitativní normu. Produkty s tímto certifikátem smí obsahovat pouze složky přírodního původu, deriváty přírodních složek či přírodně identické látky. Certifikace se navíc musí obnovovat každé dva roky. Mají ji značky jako Lavera, Ben&Anna nebo puroBIO.

Často se můžete setkat také s certifikátem BDIH, který patří k nejstarším. Pro jeho získání musí být kosmetika vyrobená výhradně z přírodních surovin (žádná ropa, syntetické parfémy a barviva ani chemické konzervanty), ideálně pocházejících z kontrolovaného ekologického zemědělství. Důraz je kladen také na ochranu zvířat. Získala ho třeba oblíbená Weleda nebo česká kosmetika Purity Vision.

Plusové body pak mají produkty vyrobené ze surovin v biokvalitě, které byly vypěstovány bez konvenčních pesticidů, herbicidů, chemických hnojiv a dalších šmakulád (taková kosmetika se také nazývá organická). Věrohodnou garancí je certifikát CPK BIO nebo Cosmos. Ekologické standardy pak řeší francouzský certifikát Ecocert.

• Pro některé menší značky je ale certifikace příliš finančně náročná, přestože podmínky splňují. V takovém případě je potřeba důkladně prozkoumat složení a zvážit, zda se výrobci rozhodneme důvěřovat.

Ekologie jako bonus

Pokud je pro vás důležitý dopad na naši planetu, zajímejte se při výběru přírodní kosmetiky také o obaly a jejich rozložitelnost. Asi nejekologičtější variantou jsou bezobalová či v papíru zabalená tuhá mýdla a šampony. Skvělou volbou je také skleněný obal, který můžete používat opakovaně – na kosmetiku či drogerii z bezobalového obchodu nebo na cokoliv jiného.

Ale buďme upřímní, plast má své neoddiskutovatelné výhody – je lehký a při pádu se nerozbije. „Menším zlem“ proto mohou být plastové obaly vyrobené z recyklovaných materiálů (například z odpadu po zpracování cukrové třtiny). Používají je třeba značky Urtekram a Faith in Nature.

Veganská nutně neznamená přírodní

A abychom to ještě trochu zamotali, zmíníme také veganskou kosmetiku. Tlak na výrobce, aby byla jejich kosmetika cruelty-free, je dnes obrovský, a tak se s produkty označenými nálepkou „vegan“ doslova roztrhl pytel. Taková kosmetika by neměla obsahovat žádné živočišné složky ani být testována na zvířatech. To však ještě nedeklaruje její kvalitu či „přírodnost“.

A naopak – obsah včelích produktů nebo živočišného mléka sice dělá z kosmetiky neveganskou, ale ne „nepřírodní“.

Nezbývá tedy než zopakovat univerzální radu: důkladně prostudujte složení nebo zapátrejte po příslušných certifikátech.

• Věděli jste, že pokud chce výrobce prodávat kosmetiku na čínském trhu, musí své výrobky automaticky testovat na zvířatech?

Kouzlo se skrývá v jednoduchosti

Jde vám z toho hlava kolem? Zjednodušte si to. S přírodní kosmetikou je to totiž jako se zdravými potravinami – čím kratší je složení, tím lépe. Sníží se tak riziko obsahu nadbytečných a nežádoucích surovin, a naopak stoupá šance, že jsou všechny složky natolik kvalitní a účinné, že se obejdou bez podpory chemie.

Fanoušci přírodní kosmetiky se proto často vrací k úplným základům. Ve sprše si vystačí s tuhým mýdlem, odlíčí se kvalitním rostlinným olejem a pleťovou masku si umíchají z přírodního jílu.

Na závěr pak nesmí chybět důležitá připomínka: Nikdo není neomylný. I přesto, že strávíte hodiny důkladným studiem, se občas prostě stává, že sáhnete vedle. Zbytečně se za to nebičujte. Oceňte se za snahu a vězte, že se každý krůček počítá.